Plemeno Československý vlčák je v naší zemi v posledních letech velmi populární. Běžně tyto bílošedé psy můžete potkat jak ve městě, tak na venkově či na procházce v lesích. Čím si vlčí pes získal současnou oblibu a čím vlastně vyniká?
Inteligence nade vše
Tito psi mají několik vlastností, kterými se od většiny masově oblíbených plemen odlišují. První z nich je inteligence, někdy i vychytralost, spojená s účelovým chováním – to znamená, že s bezduchým drilem a unavujícím opakováním povelů tady asi ničeho nedosáhnete. Jsou také schopni velice efektivně samostatně jednat a rozvažovat. Dále jsou to psi vytrvalí a nesmírně aktivní, což v praxi znamená, že přes den potřebují dostatek prostoru a aktivního rozptýlení.
Sociálně je toto plemeno proslulé svou věrností k pánovi, pokud si tedy psa pořídíte, musíte s ním počítat opravdu do konce jeho života. Jakožto smečkoví psi, kteří sociální vzorce zdědili po svých vlčích předcích, jsou ale stejně loajální i vzájemně v rámci párů. Vlčáci často tvoří i celoživotní páry a nezřídka se stává, že takto „zadaný“ pes například odmítá krýt jiné feny, než tu svoji.
Jako kontrast k vřelým vlastnostem popsaným výše můžeme zmínit chování vůči cizincům, ať už lidem nebo psům, které bývá velmi chladné. Na případného jiného majitele si tato zvířata zvykají velmi obtížně, a v krajních případech si nezvyknou nikdy.
A jak vlastně plemeno vzniklo?
Československý vlčák je výsledkem křížení karpatských vlků a německého ovčáka. Ačkoli psí krev v jeho genofondu samozřejmě převládá, zdědil po divokém předkovi hned několik vlastností, které se umí velice ostře projevit. Kromě sociálních vzorců vysvětlených výše je dalším výhodným dědictvím odolnost a pevné zdraví. Oproti jiným, přešlechtěným plemenům, se u těchto psů vyskytuje málo predispozic k onemocněním. Negativním dopadem vlčích genů může být plachost, která se ale u všech psů neprojevuje do stejné míry, podobně i mírné sklony k agresivitě. Jako vždy platí, že co pes, to individuální osobnost.
