Dnes má snad většina ekonomicky aktivního obyvatelstva svůj bankovní účet, bez něj by nám asi nebyla doručena mzda, neodcházely by inkasní poplatky, kdo splácí úvěr či hypotéku, musí mít účet snad povinně.
Řeč je však nyní o hospodaření a společném jmění manželů. V podstatě o nic nejde, pouze o peníze…
Výhoda společného účtu
Pokud mají manželé jeden společný účet, je to praktické zejména z toho důvodu, že jsou všechny příjmy a výdaje pohromadě. Přicházejí a odcházejí z jednoho účtu a nemělo by docházet k situacím, kdy se musejí prostředky takzvaně přelívat z jednoho účtu na druhý, aby se pokryly nějaké výdaje. Účelné je to rovněž v situaci, kdy hradí manželé hypotéku nebo úvěr na bydlení a ten je například ve výši mzdy jednoho z nich. U samostatných účtů by pravidelně každý měsíc docházelo k tomu, že jeden by po odečtení splátky neměl nic a druhý vše.
Výhodný je také přístup obou do společného hospodaření a tedy zastupitelnost v případě nenadálé situace. Výhoda i nevýhoda může být také skutečnost, kdy oba manželé do všech peněz takzvaně „vidí“ a pokud si jeden chce něco pořídit, s čím druhý nesouhlasí, nebo by o tom neměl vědět, pak to může být problém.
Výhoda samostatného hospodaření
Výhodou může být určitý pocit volnosti a soukromí. Samostatné účty jsou vhodné v situaci, kdy si manželé bezmezně důvěřují a jsou schopni se na výdajích dohodnout. Je totiž nutné, aby každý pokryl nějaké pohledávky, současně však měl finance z účtu i pro svou potřebu. Samostatné účty jsou také výhodné v případě, kdy jsou výdělky obou nadprůměrné nebo alespoň srovnatelné a nejsou mezi nimi výrazné rozdíly. Pak manželé neřeší, kdo má více, nebo kdo zrovna ze svých prostředků zaplatil dětem družinu či benzín do auta.
Ať tak, či tak, každá varianta má své přednosti a nedostatky, vhodné však je, aby se na ní manželé shodli a oběma vyhovovala.
Kompromisním řešením je pak ještě jeden společný účet na hrazení pravidelných měsíčních výdajů a dva samostatné na „ostatní věci“.