Moje kamarádka Bára plánuje na jaro svatbu. Sice chápe, že rodiče svatbu zaplatí, že je jejich jediná dcera a sami si svatbu chtějí užít podle svého a také se tedy chtějí předvést příbuzným. Jenže večer si chce nevěsta Barča užít prostě podle svého. Venku u grilu nebo ohniště a s partou kamarádů. Zahrada by byla k dispozici, gril, ohniště, všechno, ale asi by vás nenapadlo, co byl pro Barčinu maminku problém, který nemohla překousnout.
Problém byly prostě talíře. Ženichovi rodiče mívali kdysi výčep, takže doma ve sklepě jim zbyla spousta sklenic, o ty by nouze nebyla, ale talíře. Prostě talířů je málo, dokupovat je nikdo nebude, to by byli blázni a půjčovat už vůbec ne, stejně to ta parta všechno rozbije. A kdo by to myl. Ne, Ne ne! Prostě z maminky se stal kolovrat a ať se Bára snažila jakkoli vyjednávat, jakoby házela hrách na zeď. Nic! Nejsou talíře a prostě na těch talířích stojí svět a žádná večerní svatební párty na zahradě nebude kvůli nějakým talířům. Když ke mně přišla Bára poprvé, myslela jsem, že nebude až tak zle, že jenom maminka udělala bububu a že se všechno nějak domluví, ke spokojenosti všech, hlavně také nevěsty, protože šlo hlavně o její den D.
Když u mě Bára plakala potřetí, už jsem to nemohla vydržet a začala přemýšlet. Pokud jde opravdu jen o ty talíře, přece musí být nějakéřešení. Napadl mne napřed tácek, jak si na něj dáte párek nebo klobásu na pouti. No to by se paní Novákové asi moc nelíbilo, musí to být reprezentativní. Tak jsem začala hledat na internetu a našla jsem doslova svatební poklad, papírové talíře https://www.goldpress.cz/produkty/svatebni-produkty/svatebni-stolovani/papirove-talire/. Tak nádherné talíře, to musí paní Nováková sama uznat, že jsou hezčí, než její porcelánové. Nikdo nebude muset nic mýt a a už vůbec se nic nerozbije. Bára byla tak šťastná, jak jsem ji snad ještě neviděla, paní Nováková se trošku cukala, ale její jediný argument padl, jak domeček z karet, a mohla se plánovat skvělá zahradní oslava.